NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Cortege zřejmě pochopili, že se svou předchozí tvorbou přílišnou díru do světa neudělají a mírně změnili pohled na věc... žel podle mne poněkud zcestně. V podstatě pouze pokročili od svých pomalejších skladeb k malinko rychlejším, basák Sebastian už pouze neřve, ale zpívá i hloubky a celá kapela vyznívá více „deathmetalově“. I přes ono zrychlení se ale nezbavili svých poněkud dřevních riffů a postupů. Oba kytaristé se zřejmě nadále vidí v sólování po vzoru Treye Azagthotha, problém je ale v tom, že jejich vlastní sóla působí spíš „heavy“ a jsou jaksi nedotažená a chaotická, zřejmě tu působí ještě dávná záliba v Kerrym Kingovi... Z celého zvuku CD navíc sóla nepřirozeně vystupují a bohužel zároveň vyznívají dost samoúčelně a zbytečně. Ačkoli se Cortege tváří jako deathmetalová kapela, jejich pomalé pasáže namnoze působí spíše doomově a hlavně dost dřevně, k čemuž přispívají i nenápadité a stereotypní bicí. K deathmetalu se Cortege přiklonili i ve svých textech. Bohužel se tím zbavili právě toho, co jsem na demu docela chválil, a sklouzli k omílání tradičních klišé ve stylu „I summon thee from the heavenly halls ... those of spirit and flesh...“ pročež Trey jistě trpí nespavostí. Ale spíš je mu to jedno... Více než současná „boží jatka“ kapele určitě slušely starší texty, i když nebyly tak „ortodoxní“. Cortege sice na sobě pracují, ale mám pocit, že jim chybí troška odvahy a rychlosti – odvahy k tomu odhodit přijatou klišovitost a rychlosti k tomu, aby své muzice dodali trochu svižnosti a zbavili se tak znatelné „dřevnosti“. Průměrnost nahrávky nezachraňuje ani nemastný neslaný zvuk. Pánové z Cortege se snaží, ale z mého pohledu se bohužel nedostali o moc dál, než na Awareness... a stagnace je nebezpečná věc. V porovnání s konkurencí na daném hudebním poli se skutečně jedná o nedotažený průměr. Snad to příště bude lepší...
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.